Červenec 2017
Tools
Typography

Palmy, papoušci, květy, pohoda, korzo, klid - to jsou symboly posledního ročníku festivalu Luhovaný Vincent a také prvky scénografie festivalového centra v kavárně Jizba. Ročník zpodobňující městskou kulturní oázu pomalu a klidně skončil. Hesla „Zpomal!“ se však nevzdávejme!

Palmy, papoušci, květy, pohoda, korzo, klid - to jsou symboly posledního ročníku festivalu Luhovaný Vincent a také prvky scénografie festivalového centra v kavárně Jizba. Ročník zpodobňující městskou kulturní oázu pomalu a klidně skončil. Hesla „Zpomal!“ se však nevzdávejme!

Osmým ročníkem jsme se divácky “stabilizovali”. Podařilo se nám přivítat na 100 akreditovaných účastníků, tedy se pohybujeme zhruba v loňských číslech. Celkový počet návštěvníků, mezi kterými byli přibližně stejně zastoupeni místní obyvatelé, přespolní účastníci a lázeňští klienti, však opticky výrazně překonal ten loňský. To se dá přičíst jednak faktu, že se mnohem více akcí konalo venku, a jednak tomu, že větší část diváků zůstala po celou dobu festivalu. Máme obzvlášť radost, že výrazně narostl počet akreditací prodaných v předprodeji - 70% všech prodaných akreditací. To je pro nás zpráva, že lidé důvěřují naší dramaturgii a jsou ochotni zakoupit akreditaci i bez podrobné znalosti programu. Jen těžko se však odhaduje počet exkluzivních diváků - z celkem 37 akcí bylo 16 pro veřejnost zdarma. Takové akce, více či méně, “zasáhnou” stovky kolemjdoucích… Právě tyto intervence do běžného lázeňského chodu považujeme za nejvýraznější změnu a úspěch oproti minulým ročníkům. Pozitivní obrat letos nastal v návštěvnosti dvou přednášek a filmových projekcí, kdy se na jeden z filmů dokonce (poprvé po osmi letech) nedostalo na všechny zájemce o jeho shlédnutí. Tímto se všem, kterých se to týkalo, omlouváme.

Festival byl přítomen snad v každém koutu lázeňského areálu. Akce byly totiž důmyslně rozptýleny v srdci lázní a pro mnohé se jednotlivá místa konání stala objevem (např. Vila Vyšehrad, funkcionalistická čtvrť, prostor pod prodejnou Marco Polo na ul. Dr. Veselého 347 apod.). Na zahrádce Vily Vyšehrad, kde se konalo autorské čtení Zuzany Fuksové z nové knihy Cítím se jako Ulrike Meinhof, posluchači seděli až na vstupním schodišti. Hudební program se po loňské vydařené zkušenosti opět v páteční a sobotní večer koncentroval do klubu Domino, který nabízí - podobně jako mnoho jiných lázeňských míst - neopakovatelného genia loci.

Páteční hudební večer zahájilo mezinárodní sdružení tvůrců algoritmických vizuálů a elektronických hudebníků s jednoduchým názvem Kolektiv. Sedmero členů uskupení předvedlo to nejlepší ze živého počítačového kódování hudebních podkladů. O den později pak základy takovéhoto způsobu tvorby zvuků a hudby předali členové Kolektivu také účastníkům workshopu Livecoding – jak na to. Radikální změnou oproti předchozí sestavě bylo vystoupení skautského dua Flush Buttons z Nového Boru plné energických pasáží a odvážné improvizace. Vídeňský producent Sixtus Preiss, zástupce „nové vídeňské jazzové generace“, předvedl živelnou beatovou pouť s hravým konceptem, a na něj plynule navázal eklektický, ale nikoliv samoúčelný djský set ostravského dua Forma.

Sobotní hudební program začala takřka hodinová zvuková pouť v jediné skladbě, kterou měl na svědomí nový kolaborativní projekt Dreare Meets Izanasz, v němž se kapela klasického složení (elektrická a basová kytara s bicími) střetává s elektronickým producentem nejen ambietních ploch. Neméně atmosférické živé vystoupení předvedl následně slovenský multiinstrumentalista Dalibor Kocián alias Stroon. Rozezněl při něm především svůj vibrafon, který ale neváhal doprovázet kytarovými pasážemi i tanečnějšími elektronickými podklady. Večer uzavřela slovenská DJka Eva Porating, která svůj taneční set z vinylových desek prodchla něžným ženským dotekem.

Nedělní odpoledne přineslo na kolonádu koncert pro všechny kolemjdoucí. "Novodobá víla" Ivana Mer si při něm - vzdáleně inspirována slovenskými folklorními tradicemi, zpěvem moře i přírodními živly - za pomoci kláves a ambientní elektroniky vytvořila vlastní svět s vlastním jazykem.

Krátké představení Sylfidy tanečně-akrobatického uskupení Holektiv se stalo zjevením v altánu pramene Ottovka. Pramen je v současnosti mimo provoz a představení dvou tanečnic-víl působilo jako magický rituál.

Letos jsme také poprvé uvedli neobvyklý formát - dvě představení pro jediného diváka. Zázemí nám pro ně poskytl prázdný, ale útulný prostor pod prodejnou Marco Polo (mezi poštou a spořitelnou). Představení Veduty Venduly Bělochové bylo interaktivním dialogem s divákem skrze “hmatovou pouť krajinou”. Dalším představením z nejkomornějších byl μSputnik uskupení MIR.theatre, během kterého mohl zase divák zažít dobrodružný let družice. Silný výtvarný zážitek postavený na jemné mechanické práci a titěrné papírové scénografii, co nadchne nejen milovníky modelářství a knížek. Performance Dírkované kino: okna/škvíry/průzory uskupení Ryba řvoucí oživila, rozzářila a ozvučila pramen Amandky pod kolonádou, ale i přilehlý les.

V letošním roce jsme poprvé rozšířili výstavní sekci festivalu a udělali z ní plnohodnotnou součást denního programu. Hlavním cílem bylo zasáhnout do utlumeného života lázní a vstoupit přímo do lázeňského areálu prostřednictvím živého umění a instalací ve veřejném prostoru. Devět umělců z Česka, Polska a Slovenska představilo své práce inspirované lázeňským prostředím a festivalovým tématem „Zpomal!“. Pro areál Slunečních a říčních lázní připravili Jonáš Gruska a Alexandra Cihanská Machová zvukovou instalaci nazvanou Riečně, ve které reprodukovali záznamy, pořízené pomocí hydrofonů v bazénu lázní. David Přílučík zasadil svou zpomalenou video instalaci nazvanou Rozpětí souhlasu na dvou zavěšených a jednom ležícím televizoru přímo na kolonádu k jednomu z pramenů. Petr Švolba přivezl na festival svou sochu – stylizované gotické okno, interpretující plynutí času – a umístil ji do pomalého proudu potoka, protékajícího lázněmi. V sérii živých performance a akcí, které probíhaly pravidelně v průběhu tří festivalových dnů, se představili: (c) merry, Tereza Darmovzalová a Petra Ševců v performance Samadoma v prostoru haly Vincentka, Kamila Wolszczak v expresivní performance připravené na místě a reagující na starší sochy umístěné v areálu, a Vladimír Havlík, který představil sérii čtyř čtení románu Hledání ztraceného času, při kterém vždy sedm dobrovolníků v pomalém tempu po dobu jedné hodiny korzovalo po promenádě a nahlas předčítalo jeden z dílů románu. Performeři tak zcela nenásilně konfrontovali kolemjdoucí s živou uměleckou akcí a vytvářeli situaci, která ironicky odlehčovala atmosféru lázní. Vedle zmíněných uměleckých akcí jsme opět navázali spolupráci s Přehlídkou současného umění a filmové animace PAF - hodinovým promítáním v kině Elektra. Teoretik umění Karel Císař s Nelou Klajbanovou a Lucií Rosenfeldovou představili ozvěny sekce Jiné vize, představující kurátorský výběr krátkých uměleckých filmů a videí současných mladých tvůrců.

Jak jinak ve filmové sekci zohlednit festivalové téma „Zpomal!“ než výběrem děl kinematografické pomalosti. Tuto linku v programu zastupovaly tři filmy. První dva z nich byly zařazeny do času pátečního a sobotního dopoledne. V pátek to byl Prach, nový český „spirituální“ film z minulého roku, s kterým na festival přijel i režisér Vít Zapletal. V sobotu zase oceňovaný dokument Kupředu smrtelně pomalu, který získal cenu za nejlepší světový dokument na MFDF Jihlava. Třetí „slow“ film jsme si nechali na závěrečnou projekci v letním kině za kavárnou Jizba. Filmová ambience snímku Mléčná dráha Bence Fliegaufa mohla být příležitostí pro návštěvníky odpočinout si v příjemném prostředí po horečnatém festivalu. Ale nejen pomalostí živ je člověk, takže jsme na program zařadili v sobotu večer i svižnou filmovou esej o filmu De Potentia Dei, kterou uvedl a s diváky pak besedoval podobně energetický režisér Ondřej Vavrečka.

Úvodní projekce festivalu se odehrála po dvou letech opět v prostoru teras Městské plovárny, kde jsme uvedli absurdní komedii Akiho Kaurismäkiho Leningradští kovbojové dobývají Ameriku. A letošní výběr filmů uzavřel v neděli odpoledne nový český dokument Akcept o skladatelce a experimentátorce Lucii Vítkové a její hudbě.

V rámci přednáškové sekce proběhly tři přednášky na zcela odlišná témata: nejprve Blanka Petráková představila fenomén luhačovické vzduchoplavby, poté se Anna Oravcová zaměřila na autenticitu a genderový rozměr rapu a nakonec promluvil Jakub Mořický o sociální problematice drogově závislých lidí, přesahující až do filosoficko - morálního aspektu lidské identity.

Pro aktivnější návštěvníky festivalu zde byla možnost zúčastnit se několika workshopů. Jeden z nich nabídl příležitost probrat se zástupci Nové sítě, kteří poskytli bezplatné konzultace a poradenství v oblasti problematiky kulturních neziskových organizací, vlastní nápad či realizaci. Tato akce měla velký ohlas, a tak doufáme, že jí budeme moci příští rok zopakovat. Hosté měli také možnost navštívit expozici Je libo dobrou kávu? v Muzeu Luhačovice a zúčastnit se komentované prohlídky nejen k historii samotné kávy, ale i jejím nejrůznějším náhražkám, které byla známé našim předkům.

V rámci již tradiční komentované prohlídky architektury skupina třiceti zájemců o objevování Luhačovic zavítala do funkcionalistické čtvrti, kde měla možnost navštívit i interiéry některých vil patřících do tohoto stylu. Kdo nestihl, může se nechat městem a lázněmi provést novým tištěným průvodcem Příběhy místa - Luhačovice, který je k pořízení v muzeu a informačních kancelářích. Secesní fotoateliér pod kolonádou umožnil komukoli nechat si během pár minut vyhotovit stylové foto v secesním historickém kostýmu.

Poděkování: Děkujeme všem 63 účinkujícím, kteří byli ochotni přijet a odprezentovat svá umění, dovednosti a znalosti na základě přátelské dohody. Doufáme, že poskytnutý servis, služby, kvalitní technická produkce, Vincentka a oplatky se vám staly přinejmenším zadostiučiněním.

Kulturní podmanění si lázeňského areálu by se nepodařilo dosáhnout bez přízně a důvěry akciové společnosti Lázně Luhačovice a jejího vedení. O úspěšnou realizaci festivalu se letos poprvé zasadilo také Ministerstvo kultury svým příspěvkem do divadelní a výtvarné sekce. Společně se Státním fondem kultury, který letos festival podpořil podruhé, tak dokládá vzrůstající nadregionální působnost a dosah festivalu. Stabilitu festivalu zase garantuje pravidelný generální partner - Vincentka a.s. Ale je to i Město Luhačovice, stejně jako Zlínský kraj, kterým patří náš velký dík za možnost pořádat festival v požadované kvalitě a rozsahu. Nelze opomenout vedení Městské plovárny, kterému patří vděk za možnost uvést v tomto jedinečném prostoru další filmovou lahůdku. A nakonec děkujeme i věrné společnosti Intakt Dent a důvěrníkům Pěstík a Lázeňská káva za jejich sponzorské dary.

Za pomoc se zajištěním ubytování děkujeme Josefu Michálkovi z Hotelu Pohoda, Marianu Ležákovi z Vily Jiřinka, Petře Nesázalové z hotelu Ogar, Tomáši Voráčkovi z hotelu Vega, panu Koutskému z Doubravky, Tomáši Lysákovi z penzionu Hubert a celkově všem milým a ochotným recepčním. Za podporu se zajištěním cateringu vděčíme společnosti Lagris, panu Romanu Švachovi a Michaelu Krčmářovi z prodejny Marco Polo za poskytnutí prostor a vstřícnost, dále Aničce a Báře z AB manufaktury a Ondrovi z Centra grafických papírů za pomoc s realizací tiskovin, děkujeme také oplatkárně CLIP a v neposlední řadě Karlu Gregorovi a celému týmu uherskobrodského Ulitého kafe.

Velké díky patří čtyřiceti obětavým, neúnavným dobrovolníkům - pořadatelům, kterými jsou: Lukáš Tobolák, Petr Knepr, Lukáš Kaňovský, Jakub Frank, Václav Hruška, Janka Šimáčková, Jakub Hložek, Jakub Gerža, Nela Beislová, Martin Pavlík, a dále podle abecedy: Anna Tabášková, Anežka Antošová, Anička Martincová, Dominik Vontor, Eliška a Štěpánka Vaňkovy, Hynek Petrželka, Iki, Jakub Čech, Jakub Grolmus, Jaromír Pražák, Kristýna Kapinusová, Kristýna a Michaela Geržovy, Lucie Geherová, Marcel Skýba, Michal Stolar, Natálie Šotnarová, Nikola Nováková, Petr Kudláček, Petra Strá, Tereza Papáčková, Veronika Zapatová, manželé Petrákovi, rodina Kaňovských, a mnozí další…

Se srdečným poděkováním všem podporovatelům ředitelka festivalu, Magdaléna Petráková, na resumé se spoluautorsky podíleli: Magdaléna Petráková, Jakub Hložek, Jakub Frank, Petr Knepr, Janka Šimáčková