Mlýn na Jestřabí

Já níže psaný zprávu činím, komu zapotřebí bude, že jsem dopustil Mikulovi SEDLÁŘOVI pod Jestřebím mlýnem, který vystavil on i potomci jeho svobodně, bez hindrování užívat budou, aniž jeho žáden turbitovat nemá. Na proti tomu on Mikuláš, sic Sedlář za roboty každoročně z toho mlýna do důchodův mých osem rýnských spláceti povinen bude.

Actum Luhačovitz 19 matrii A.1712 L. S. Wolfgang hrabě Sereni m. p.
Když tedy měl Mikuláš Sedlář panské svoleni v rukou, dal se hned do práce a jak praví další zápis, vlastní outratou a nákladem postavil mlýn o jednom složení.
Nový mlynář výborně znal svoje řemeslo a byl dobrý hospodář. Řadu let ochotně, jak byl povinen, zmílal zdarma na bílou mouku obilí jemu z roboty dovezenou, pro potřebu panskou, pro deputátníky i pro panské dobytky. Při tom též horlivě obsluhoval mléče, kteří mu na fůrách i v nůších na zádech přinášeli mletí. Nebyli to nikdy mléči z Luhačovic, ti podle výsady mlýna Janíkova v Luhačovicích byli pod těžkými pokutami nuceni mleti jen u Janíků. Bylo však dost jiných z Pozlovic, Podhradí, Řetechova a Petrůvky, a od těch Mikuláš nezapomínal pro sebe odměřovat mírky a vybíral "záplatu peněžitou" Skládal groš ke groši a věděl dobře proč. Tížila ho starost, jak bude s rodinou, kdyby byl z tohoto světa odvolán. Mlýn byl postaven na panském dědičném gruntě, byl tudíž panským vlastnictvím a on mlynář, jen jeho dočasným uživatelem. Co se stane a jeho dětmi, kdyby on zemřel?
Proto dřel a šetřil, a když viděl že měšec v okované truhlici je již dostatečně naplněn, dodal si mysli a předstoupil před vrchnost poníženě prosit, aby mu byl mlýn odprodán. A hrabě Wolfgang, shledav jeho žádost "slušnou", vydal mu 1. ledna 1736 obšírný a mnohosmluvný "svobodný list", kterým Mikuláši Sedlářovi, jinak řečenému Jestřabskému, prodává Jestřabský mlýn o jednom složení spolu k tomu patřicími kopanicemi a včelníkem za 100 zl., které Mikuláš hotově zaplatil.
Byl jistě šťastný tento nový rok pro Jestřabského Mikuláše, starosti spadly. Ač na místo roboty měl i nadále ze mlýna platit ročně do panských důchodů nemalou sumu 18 zl. a byl zavázán pro vrchnost jako dříve, beze všeho platu a braní mírky mléti, přece mohl od nynějška on i jeho erbové a budoucí vlastníci mlýnem svobodně a volně vládnout, komukoli jej odkázat, nebo s vědomím vrchnosti prodat. Při prodeji však si vymínila vrchnost pro věcné. časy právo předkupní.
Po jeho smrti dědil mlýn jeho nejmladší syn Mikuláš, který svým bratrům byl povinen splatit na otcovském podíle 200 rýnských. Neměl takový obnos, bylo to jistě pro něj hodně tíživé břemeno. Vždyť i on nebyl z nejmladších.
Čteme, že 10. června 1789 "pro starost a nevladnost" pouští mlýn dalšímu, již třetímu Mikuláši, svému synu a sám se uchyluje na výminek.
Mlýn v krásném zákoutí pod Jestřabím klapal spokojeně, přecházel stále z rukou, starobou zesláblých, do rukou mladších a až r. 1860 kupuje ho opět vrchnost, když vidi, že je nutno získat pro budoucí budování lázní potřebné pozemky. Mlýn i v rukou panských slouží svému Účelu ještě dále (vrchnost po odkoupení přistavila ke mlýnu ještě pilu). Serenyi dal mlýn do nájmu a nájemcem tohoto mlýna a pily byl až do konce, t.j. rok 1902 František Martinec. Říkali mu také Jestřabský. Až roku 1902 padlo jeho rozkošné okolí do oka prozíravému tvůrci moderních lázní Luhačovic, nezapomenutelnému Dr. Františku Veselému, který jej svěřuje Dušanu Jurkovičovi, aby na jeho místě vykouzlil jednu ze svých architektonických pohádek.