Byla to v pátek 6. září 1935 odpoledne, kdy bylo Polichno postiženo živelnou pohromou - větrnou smrští, která v historii naší integrace nezná obdoby.
Během dvou minut zničila sta stromů a zničila nebo poškodila více jak čtvrtinu domů. Správce školy Josef Jančařík o této události zapsal do kroniky podrobné svědectví jednoho z postižených občanů Františka Žižky. Z jeho vyprávěni vybíráme:
"Ten den jsem mlátil ve stodole F. Kusáka. Celá tato pohroma měla velice rychlý průběh. Vzduch byl těžký a počítali jsme, že se do večera bez bouřky neobejde. Asi o půl třetí se obloha od severozápadu náhle zatáhla šedými mraky a začalo slabě pršet. Ihned na to se vynořil těžký mrak nad rybníčkem. Déšť houstnul, zablesklo se. Právě jsme dokončili mlácení a mlátičku vypnuli. Byl jsem rád, protože pršelo a řemen mlátičky již prokluzoval.
Začali jsme ukládat slámu do stodoly a uklízet. Šedé mraky jsme viděli ležet téměř na zemi. Kolem nich se tvořil ohromný kotouč, který se šílenou rychlostí otáčel kolem své osy a blížil se k dědině. Déšť šlehal a stromy se ohýbaly náhlým větrem. Nevím jaký pocit měli ostatní, ale mně přeběhl mráz po zádech a nemohl jsem téměř dýchat, takový byt silný tlak vzduchu. V následujícím okamžiku jsem uviděl ve vzduchu letící strom, střecha mého domku vyletěla do vzduchu, cítím ohromný náraz vzduchu. Slyším praskáni trámů, výkřiky, rachot. Vidím jako ve snách řítící se stěny stodoly 1 střechy, cítím Úhozy, půda pod nohama mi mizí, někam padám . . Pozbyl jsem vědomí. Za jak dlouho jsem se probral nevím, uvědomuji si, že jsem ležel pod mlátičkou a držel se kola. Pak jsem se prodral deskami a trámy ven. V prvním okamžiku jsem si vůbec nedokázal uvědomit, co se vlastně stalo. Slyším pláč. Můj zrak se zastavil na mé chalupě bez střechy. Uvědomil jsem si, že je tam žena a děti a rozběhl jsem se domů. Všichni byli živi. Do večera byly zjištěny všechny škody. Zahynula hospodyně, u které jsme mlátili. Nesla nám právě svačinu a zahynula v troskách stodoly, kde jsme vyvázli životem, můžeme děkovat jen mlátičce, jejíž kovová konstrukce udržela padající krovy stodoly. Zajímavé je, že působnost této smrště byla ohrazena, že např. ve vzdálenosti 15-20 m mimo její působnost nespadl ani došek slámy, kterým byla kupka sena přikryta."
Tolik tedy vzpomínky očitého svědka. Pohled na vesnici byl žalostný. Všude trosky krytiny, vyvrácené stromy, čnící vyvrané kořeny, hloučky ustrašených lidi.
Snad trochu čísel - bylo zničeno 434 jabloní, 472 trnek, 151 hrušní, 78 třešní - celkem 1135 stromů. Škody na domech byly obrovské. Byla to větrná smršť, jaká nemá pamětníka.