V obci se již začátkem roku 1945 zdržovaly jednotky Němců a MaÄŹarů.
Vybudovali si zde základnu pro zásobování fronty municí, která se zdržovala v prostoru Lopeníku. Všude, kde k tomu byly podmínky, byli ubytovaní němečtí vojáci a ustájeny koně s povozy. Každou noc vyjížděla kolona vozů naložených municí směrem k frontě. Vozkové byli staří, často i nemocní vojáci, k ránu se vraceli hodně unavení. Největší strach však měli z partyzánů. Naštěstí pro ně, partyzáni se v blízkém okolí nezdržovali. Situace, která se vlivem přibližující fronty v obci vytvořila, samozřejmě klidu občanům nepřidala.Vybudování obranného postavení na kopci zvaném Vinohrady umožňovalo ovládnout prakticky všechny přístupové cesty do obce. Již v měsíci Únoru bylo započato s pracemi na budováni protitankového přikopu z obou stran silnice nad tzv. Bačovým hájkem nad obcí směrem k Luhačovicím. Terén pro tyto Účely zde byl nejvýhodnější. Na silnici byl vybudován zátaras, druhý byl přímo v obci na silnici v místech nad bývalou Janíkovou kovárnou. Kdo mohl, budoval svůj kryt, situace, která se vybudováním obranného postavení Němci vytvořila, nevěstila nic dobrého. Osvobození obce se dalo počítat již na hodiny. Při pozorování frontové situace, bylo to 28. dubna, náhle nad hlavami "pozorovatelů" zasvištěla střela, pravděpodobně dělový náboj, který explodoval asi 200 m od nich. Za malý okamžik byla ze směru od Nezdenic vypálena další střela, která však dopadla asi o 500 m dále. Naštěstí obě explodovaly mimo obec.V posledních dubnových dnech procházely obcí ve dne v noci vojenské "trény". Poslední vojáci opustili obec 30. dubna. Bylo deštivé počasí, neuvěřitelné množství bláta na silnici. 1. května v 9 hodin vybubnoval místní policajt zprávu, že budou vyhozeny oba mosty přes silnici. U prvního mostu na okraji vesnice od Přečkovic nebyla způsobena žádná škoda, protože byl mimo obytnou zástavbu. Horší to bylo u druhého mostu přímo ve vesnici. Výbuchem byly způsobeny značné škody na okolních domcích. Odnesla to v prvé řadě krytina. Ve snaze překazit záměr Němců vyhodit tento most přestřihl občan Antonín Šustek zápalné šňůry a riskoval tak svůj život. Okupanti však již neměli čas na vyšetřování a hledat viníka, poruchu odstranili a most vyhodili. Občané okamžitě povyhození mostu vypomáhali při odstraňování následků výbuchu na poškozených domech. Nebylo ještě všechno hotovo, když se do obce donesla zpráva, že první osvobozující jednotky jsou již na okraji obce. Bylo 13 hodin. To se již ozývala střelba, dostat se do polních krytů, které si mnozí občané vybudovali, nebylo již možné. Za Úkryt posloužily domovní sklepy. Rumunské jednotky obsadily obec rychle a celkem bez problémů, na soustředěný odpor narazily při dobývání "Vinohrad", kde měli Němci vybudováno dobré obranné postavení. Zásobování rumunských jednotek municí bylo velmi ztíženo hlavně z důvodu vyhození mostů. Okamžitě byly organizovány práce jak na odstraňování zátaras, tak na provizorní opravu mostu pod vesnicí. Tyto práce se uskutečňovaly pod stálou palbou nepřítele. Úkol byl však jasný, opravit most a co nejdříve umožnit rumunským jednotkám přejezd potoka. Občané si ani neuvědomili, jakému nebezpečí byli vystaveni. Podařilo se, za několik hodin již po tomto provizorním mostě projížděly první povozy. Druhý most nebylo nutno ihned opravovat, protože ho bylo možné objíždět.V prostoru "Vinohrad" probíhal urputný boj, rumunští vojáci zde narazili na silný odpor fašistických jednotek. Tři Útoky k dobytí tohoto kopce, odkud Němci dobře ovládali celý prostor, byly neÚspěšné. Podařilo se to až ve večerních hodinách. V průběhu bojů dopadlo z německé strany i několik dělostřeleckých nábojů přímo do obce, na majetku občanů však nebyly způsobeny vážnější školy. Již ve čtyři hodiny odpoledne vyvěsil tajemník obce Karel Váňa československou vlajku na budově občanského výboru. Jak se později ukázalo, bylo to předčasné, neboť Němci několikrát zatlačili rumunské jednotky zpět. Boje trvaly až do večera, střelba utichla po Ústupu Němců směrem na Paseky a dále na Obětovou po 21 hodině. Obec byla definitivně osvobozena. S velkou slávou a radostí vítali občané svoje osvoboditele. Při bojích o osvobození obce padli hrdinskou smrtí čtyři rumunští vojáci, kteří byli převezeni na hřbitov v Luhačovicích a zde pohřbeni. První čtyři jména na pomníku na novém hřbitově v Luhačovicích nám stále připomínají oběti, kterými byla vykoupena naše svoboda.Občanům Kladné-Žilína i všem ostatním připomíná tyto události pomníček v místech kdysi tak pracně budovaného protitankového příkopu, několik metrů od silnice, kde jeden z těchto vojáků padl. Dodnes je toto místo pietně udržováno.
Šestnáct vojáků bylo v bojích raněno. Nejdříve byli předběžně ošetřeni ve škole, kde byla také telefonní Ústředna a jeden den zde pobýval rumunský divizní generál. Raněné pak odváželi do sousedních Přečkovic, kde bylo divizní obvaziště. Oběti na životech ze strany místních občanů nebyly. Bojů ve Slovenském národním povstání se zÚčastnili dva naši občané. František Mlček a Josef Máselník, který v bojích padl.
V paměti občanů, kteří přímo tyto chvíle strachu i radosti z osvobození prožívali, navždy utkvěly v paměti vzpomínky na tuto dobu. Až později si každý uvědomoval, co se mohlo stát, kdyby fašisté měli více času a nemuseli před rychle postupujícími osvobozujícími jednotkami kvapně ustupovat. Jak nebezpečné bylo, když ve snaze pomoci vojákům při odnášení raněného na nosítkách byl tento zasažen střelou do nohy. Nikdo toto nebezpečí nevnímal ani při odstraňování zátarasů, při opravě mostu, kde byli všichni ohrožováni palbou Němců. Než byla silnice zprůjezděna, nosili občané munici v pytlích na zádech do palebných postavení. Vidina svobody, která znamenala konec šestiletého fašistického Útlaku, stupňovala odvahu a dokázala překonat strach. Po šesti letech zavlál konečně nad obcí československy prapor! Bylo to na 1. máje. Ten den ustaly přímé boje, celou noc a další dny projížděly rumunské vojenské jednotky směrem na Luhačovice. Již druhého května 1945 ráno byl v obci ustaven Revoluční národni vybor, jehož předsedou se stal Alois Mikulášek. Urychleně se začalo pracovat na odstraňování následků bojů.
Vzpomínali:
Karel Boráň
František Matula
Vladimír Mikulášek
Miroslav Mlček
Bedřich Rak