Společenský dům

Byla to událost pro Luhačovice velice významná. Vybudováním Společenského domu získaly lázně moderní společenské středisko, které mohlo plně uspokojit lázeňské hosty po všech stránkách a výrazně se jím zlepšila možnost společenského vyžiti v lázních. Výstavba Společenského domu byla také prvním krokem k modernizaci luhačovických lázní, k jejich přeměně v lázně sice české, ale s mezinárodním věhlasem, které jsou k tomu náleÄľitě vybavené. Byla to zásluha především ředitele Hohause, který bohužel zemřel ve věku nedožitých 44 let nedlouho před dokončením Společenského domu, jenž si tento cíl vytyčil už brzo po svém nástupu do funkce v roce 1923. Názory na Účel budovy se na počátku různily.

Zprvu převládal názor, že by se měl vybudovat lázeňský hotel, ve kterém by také byly soustředěny všechny společenské místnosti. Výstavba takového komplexu byla však nad finanční možnosti akciové společnosti a nadto postavením Palace hotelu a rozvojem soukromé stavební aktivity se zdálo, že otázka ubytování lázeňských hostů je vyřešena. Nadále však trval nedostatek vhodných společenských místnost, které by zpříjemnily čekáni pacientů na procedury, zvláště za nepříznivého počasí. Také vzrůstající návštěvnost lázní stále naléhavěji volala po zlepšení stravovacích služeb, které byly většinou v nevyhovujících prostorách. Akciová společnost poté, co zajistila řádné zachycení minerálních pramenů, po rekonstrukci léčebných Ústavů, výstavbě inhalatoria a nové správní budovy na podzim r. 1933, předložila i návrh na výstavbu Společenského domu podle projektu architekta Fr. Roitha. Záměr byl valnou hromadou schválen a ihned se začalo s přípravnými pracemi v místě bývalé čítárny. Na jaře příštího roku se již pracovalo naplno a za rok byla stavba nákladem 4,5 mil. korun dokončena.

Od 1. května 1935 byl již zahájen restaurační provoz. Během stavby došlo ke změně projektu, původně jednopatrový střední trakt byl o patro zvýšen, byly zřízeny pokoje pro přechodné ubytování a také střecha byla ponechána plochá, měděná. Stavbou Společenského domu byla zahájena rozsáhle zamyšlená přestavba a modernizace lázeňského středu. Na dokončení Společenského domu navazovala další Úprava Lázeňského náměstí, jeho vyrovnáni, přemostění Olšavy a zejména vyloučení automobilové dopravy z lázeňského středu přeložením silnice. V plánech bylo postupné vybudováni nové kolonády a nového Vyšetřovacího a léčebného Ústavu a dále modernizace Jurkovičova domu a Jestřabí. Nadějný vývoj však přervala válka a tak se tyto záměry začaly uskutečňovat až po osvobozeni. Slavnostní otevření se stalo událostí celostátního významu a zÚčastnila se ho celá řada představitelů tehdejšího veřejného života. Vždyť nesmíme zapomenout, že Luhačovice byly v té době pokládány za největší české lázně a jejich návštěvnost to také dokazovala.

Novostavba se v dobových dokumentech označuje za nejmodernější objekt toho druhu v Evropě. Dodnes z něho vyzařuje nadšení, radost a hrdost nad dokončeným dílem. Jistě právem. Vždyť ještě v současné době slouží stejně dobře svému reprezentačnímu Účelu, jak bylo před padesáti lety zamyšleno. Budova byla řešena velkoryse. Měla sloužit nejen běžnému dennímu pohodlí lázeňských hostů a zpříjemnění jejich pobytu, počítalo se také s čilým společenským ruchem (například s pořádáním soutěží ve společenském tanci, šachových turnajů, mistrovství ve stolním tenise), s větší přednáškovou činností pro pacienty a s pořádáním sjezdů, zejména lékařských. K tomu byly určeny i odpovídající prostory.

Kromě místností nám známých - jídelen ( tehdy restaurací a kavárny), kuchyní a dalších potřebných provozních místností kromě čítárny a knihovny, koncertního sálu a vinárny, byly ve Společenském domě místnosti pro stolní tenis, kulečník a herna. Budova byla majetkem akciové společnosti, která ovšem většinu služeb přímo zajišťovala. Budovu pronajímala nájemcům - zkušeným podnikatelům v oboru pohostinství, kteří zaručovali, že podnik nebude ztrátový, ale hlavně, že služby - zejména restaurační - budou mít odpovídající Úroveň. Prvními nájemci se stali Treybal a Hueter, kteří k zajištění služeb zaměstnávali 120 lidí. Stejným způsobem se služby zajišťovaly až do roku 1948, i když se do té doby ve Společenském domě vystřídala řada nájemců s větším či menším Úspěchem. Společenský dům se stal zcela přirozeně hlavním stravovacím střediskem nejen pro pasanty ale i pro lázeňské hosty, kteří byli ubytováni v domě B. Smetany, Jurkovičově domě a v Jestřabí. Spolupráce s blízkým Vyšetřovacím a léčebným Ústavem vedla brzy k zajišťování dietního stravování pro lázeňské hosty. Všechny tyto budovy měly stejného majitele a patřily k sobě, takže nebylo nic mimořádného spojit je v jeden celek po zřízení lázeňských léčeben, když byla v roce 1957 vytvořena Lázeňská organizace Luhačovice. Nově vzniklá léčebna Společenský dům dostala ještě další ubytovny, takže její lůžková kapacita činila vždy kolem 400 lůžek - v současné době je to 412. Ale to je již novější historie, která by zasluhovala samostatnou kapitolu.