Místní jméno bylo odvozeno patrně od Luhačovic zaniklých na Ždánicku.
Vzniklo příponou -ovice k osobnímu jménu Luhač, to znamená ves lidí Luhačových. Poprvé se Luhačovice připomínají v r. 1412 (Luhaczowicze) jako poddanská vesnice patřící k velkému světlovskému panství. V roce 1590 došlo k Úplnému odtržení Luhačovic od novosvětlovského panství: bratři Václav a Vilém z Tetova prodali vesnici Luhačovice Vítu Barotdějskému z Barotděj. V roce 1624 byl luhačovický pán pro svou Účast na povstání potrestán konfiskací majetku. V roce 1629 koupil Luhačovice Gabriel Serényi, jeho rod zde setrval víc než tři století až do r. 1945. V r. 1633 došlo k rozdělení dosud společného jmění, a tak se Luhačovická tvrz stala sídlem značně velkého panství, které bylo majetkem Pavla Serényiho. V r. 1663 vpadli na jihovýchodní Moravu Tataři.
Na luhačovickém panství bylo pobito nebo odvlečeno 149 lidí, vsi Pozlovice, Ludkovice a Kaňovice byly zčásti vypáleny. Lázně Luhačovice přecházejí z rukou hraběte Serényiho na akciovou společnost, kterou zakládá r. 1902 MUDr. František Veselý, jehož snahou bylo vybudovat lázně české a slovanské. Jeho zásluhou zaznamenaly lázně také největší rozvoj. Po osvobození v roce 1945 byl zámek s velkostatkem konfiskován a uveden pod státní správu. Věhlas lázní je dán Účinnými minerálními prameny. Poprvé byly lékařsky zhodnoceny v r. 1669 brněnským fyzikem Hertodem. Širší veřejnosti byly Luhačovice zpřístupněny teprve postavením tvz. Severní dráhy v r. 1846, Vlárská trať byla postavena r. 1885, místní dráha mezi Újezdcem a Luhačovice zřízena r. 1905. K nejstarším stavbám v Luhačovicích patří kaple sv. Alžběty. V r. 1795 ji dala postavit Alžběta Serényiová. Údolní přehrada, postavená na řece Horní Olšavě v letech 1912-1928, chrání lázeňský areál před nenadálými přívaly vod, které dříve velmi lázním škodily. Dnes je rekreační místo s mnoha objekty a autokempinkem. V r. 1906 byly vybudovány tenisové kurty. V r. 1908 bylo postaveno Lázeňské divadlo.