Počátky kopané v Luhačovicích sahají do doby před první světovou válkou - pravděpodobně do roku 1912 a výčet všech jmen hráčů, trenérů a činovníků, kteří se tomuto populárnímu sportu věnovali, by zaplnil samostatnou knihu.
První velmi skrovné hřiště bylo v místě dnešního parku u pramene Aloisky, ale tam se hráči dlouho neohřáli. Nad dnešní městskou plovárnou byl upraven pozemek pana Šímy. Hřiště bylo pěkné, zápasy hojně navštěvovány. Až do třicátých let byl předsedou MUDr. E. Slánský. V této době době si SK vedl velmi Úspěšně. Na zápasy se jezdilo na kolech, v kočárech, na vozech a někdy i vlakem. Roku 1937 se již podařilo získat pěknou travnatou plochu pod přehradou na louce pana Janíka "Na Jamě". Po Úpravách se na této ploše hrála všechna utkání. S nástupem hitlerovské okupace byla i kopaná perzekuována, ale činnost zakázána nebyla. V Luhačovicích dokonce kopaná zaznamenala vzestup. Přišla řada hráčů ze Zlína a Vsetína, na podzim 1941 byl náš klub zařazen do II. třídy HHŽF. První ročník pro naše fotbalisty dopadl výborně. Za 14 zápasů 8x zvítězili, 2x remízovali, 2x prohráli, získali 18 bodů při skóre 60:30, což jim zaručilo 2. místo a postup do I. třídy. Velmi tragicky skončilo Účinkování Sečkáře, kterého funkcionáři získali z Moravské Nové Vsi. V několika zápasech ukázal, že je vynikající hráč, ale pak byl v Itálii fašisty umučen.
V roce 1947 začíná značný pokles výkonnosti. Oživení přineslo sloučení SK se Sokolem. Konaly se pravidelné turnaje a mužstvo se také zÚčastnilo různých turnajů mimo Luhačovice. Rozvíjely se sportovní styky se Slovenskem, ostatně velmi dobré už před válkou. Činnost oddílu byla bohatá. Pod jeho hlavičkou se hrál tenis, šachy, házená a také divadlo. Je třeba vzpomenout, že hřiště Na jamě bylo společným Útulkem luhačovických a pozlovických sportovců, což často vyvolávalo rozmíšky, které se však vždy urovnaly. V letech 1949-1950 se hrál přebor okresu Uh. Brod. V okresním přeboru 1951 se umístilo mužstvo na druhém místě a vyhrálo podruhé pohár Slovenského povstání. Na hřisti byly postaveny nové branky a hodiny s ukazatelem skóre. Oddíl se Účastnil všech celostátních akcí, např. Běhu vítězství, Sokolského dne, Letních závodů brannosti a každý člen se stal nositelem odznaku TOZ.
V roce 1953 dochází ke krizi. Někteří hráči nenastupovali k zápasům, poklesla trénovanost, výbor se nescházel. Teprve v roce 1954 dochází ke konsolidaci a v roce 1955 postoupilo mužstvo do vyšší třídy. V soutěžích byla dvě mužstva hrající pod hlavičkou Slovanu. Nebyla však dobrá shoda s hlavním výborem Slovanu. Oddíl se zÚčastnil krajského turnaje Slovanu a vyhrál. V roce 1958 se vyměnily generace. Ĺada mužů odešla na vojnu. Mužstvo se ocitlo u dna 2. třídy. Začala výstavba šaten Na jamě, dokončených o rok později. Mužstvo nemělo trenéra a sestoupilo do 3. třídy. V roce 1959 nastoupil nový trenér, mužstvo však nehrálo v pohodě a skončilo poslední ve 3. třídě. Oddíl ukončil činnost. Až když bylo rozšířeno hřiště u sokolovny, činnost se opět rozvinula. Roku 1963 byl oddíl znovu zařazen do soutěží. Mužstvo v roce 1965 postoupilo do okresního přeboru. V roce 1968-1969 po reorganizaci si vybojovalo postup do velmi náročné I.B třídy.
V roce 1970 nastoupil do funkce trenéra Ladislav Janský. V roce 1971 bylo mužstvo na 3. místě, o rok později na 4. místě v I.B třídě, v roce 1973 to bylo již 1. místo a postup do I.A třídy, což byl zatím největším Úspěchem naší kopané. Nevyhovovalo však hřiště. Přesto se oddíl vzorně staral o mládež, velikou tradici měl v 70. a 80. letech žákovský turnaj o pohár Františka Pláničky. V I.A třídě se mužstvo umístilo v prvním roce na 11. místě, v roce to bylo již 8. místo. V témže roce přešel trenér Janský do Uherského Brodu a po jeho odchodu začalo mužstvo ztrácet výkonnost. V roce 1976 se začalo na místě hřiště u sokolovny stavět obchodní centrum. Oddíl ztratil domácí půdu, mistrovská utkání odehrával v Pozlovicích. První mužstvo sestoupilo do I.B třídy v roce 1977. Začala smutná etapa. Střídali se trenéři, mužstvo však nemělo dobrou tréninkovou morálku. Ĺada hráčů odešla nebo skončila s aktivní činností a mužstvo rok od roku klesalo. V roce 1981 bylo již ve III. třídě. Snaha funkcionářů i představitelů města byla vybudovat nový sportovní důstojný stánek a tato snaha byla korunována 30.8.1981. Tímto dnem začala nová historie. Oddíl na ještě nedobudovaném stadionu (začalo se hrát na tréninkovém hřišti, ale předpokládaná výstavba hlavního hřiště se nikdy neuskutečnila a tréninkové hřiště slouží fotbalistům dodnes) Radost porazil TJ Ludkovice 3:0, neprohrál ani jeden z dalších mistrovských klání a zaslouženě postoupil do okresního přeboru. Mužstvu, které téměř deset hrálo ve stejném složení, se příliš nedařilo, v roce 1986 znovu sestoupilo do III. třídy. Opět přišel generační zlom. V roce 1987 se rozhodovalo, zda zrušit oddíl, počkat, až dorostou mladí háči a začít od začátku, nebo vydržet a snažit se udržet ve III. třídě. Zvítězila druhá varianta a ta se později ukázala být správná. Oddíl kopané opustil TJ Slovan a přešel od 30. ledna 1988 do nově zřízené jednoty TJ JZD Zálesí Luhačovice, pod záštitu tehdejšího Jednotného zemědělského družstva Zálesí. V letech 1988-1994 byl předsedou oddílu ing. Josef Hampl.
Úroveň fotbalu se krátkodobě zvedla. Počátkem 90. let však JZD začalo mít finanční problémy. Změnilo název na ZD Zálesí a stejně s ním i fotbalový oddíl. Neustálé organizační změny a finanční problémy družstva, které odstoupilo od hlavního sponzoringu (i když stále přispívalo) se odrazily na výsledcích. Sezóna 1994/1995 byla neÚspěšná, oddíl skomíral a rozhodl se pro radikální změny. Především se začal intenzivně věnovat mládeži, sice ještě na náhradním škvárovém hřišti, ale už po prvním roce se ukázalo, že oddíl je schopen se o mládež postarat a dosáhnout i Úspěchů. V roce 1996, kdy byl přijat současný název Fotbalový klub Luhačovice, obstáli muži po příchodu nových hráčů v okresním přeboru. Generálním sponzorem fotbalu se stal ing. Zdeněk Červenka, majitel firmy LUKROM, který je jím dodnes. Družstvo však má nyní dobré podmínky a díky pečlivé výchově mládeže i budoucnost.
Během pěti let se žákům podařilo postoupit z okresního přeboru do župního přeboru, což je druhá nejvyšší žákovská soutěž. I u nejmladších přípravek, které hrají župní přebor, je vidět velký posun. Dorost v sezóně 1999/2000 jako poslední mládežnický celek postoupil do župního přeboru a zatím si vede velmi dobře. Muži v sezóně 1997/98 vyhráli okresní přebor a postoupili do župní soutěže I.B třídy, první rok skončili na 5. místě, další vyhráli a postoupili do I.A třídy. V červenci 1999 nastoupil na post trenéra hlavního mužstva po 25 letech opět Ladislav Janský. Za začátku sezóny se kriticky vyjádřil k vedení oddílu a byl odvolán na jeho místo nastoupil bývalý hráč Ladislav ĎurÄŹa. Luhačovický fotbal je na vzestupu a to nejen po sportovní, ale i po společenské stránce. V roce 1999 trénovali na hřišti v Luhačovicích Účastníci mistrovství Evropy šestnáctiletých, odehrál se tu přátelský mezistátní zápas reprezentací ČR a SR hráčů do 15 let, trénovaly zde výběry osmnáctiletých. Na soustředění zde byli hráči prvoligových Drnovic a Olomouce a s našim oddílem sehráli "přáteláky", Drnovice vyhráli 8:0 a Oloumoc 5:2. Největším Úspěchem oddílu na poli funkcionářském bylo finální soustředění reprezentace do 21 let před mistrovstvím Evropy na Slovensku.
