Zaplavil celé lázeňské náměstí i obec, zatopil minerální prameny,elektrárnu, dvě restaurace, hospodářská stavení, obchody a škody se počítaly na desetitisíce.
A právě v té době se začalo uvažovat o zřízení vodní nádrže, která by ochránila Luhačovice od podobných katastrof. Za přispění zemského úřadu byl nejprve upraven horní tok Šťavice, pak vznikl projekt přehradní hráze, který byl několikrát opravován a přepracován a konečně v roce 1912 se začalo se stavbou údolní přehrady.V důsledku I. světové války byla dostavěna a dána do provozu až v letech 1928-1930. Význam této oblasti vytušil již tehdy vynikající luhačovický učitel Jan Zatloukal, který napsal, že u přehrady je kus budoucnosti lázní. Ačkoliv luhačovické prameny byly známy několik století, byly Luhačovice teprve před 86 lety prohlášeny zemským zákonem moravským, v úředním listě ze dne 21. 5. 1915, oficiálně lázeňským místem a dostaly "punc" lázní.
Období let 1920-30 představují po Jurkovičově období z počátku tohoto století jednu z nejzávažnějších etap rozvoje a budování našeho lázeňského města. Luhačovice tedy definitivně ztratily charakter provincionálních lázniček a jak po stránce výstavby, tak po stránce léčebného a zdravotnického zaměření nabývaly celostátního významu a parametrů skutku světových (Inhalatorium aj.).
V roce 1925 byla převedena Pražská čtvrt z katastru pozlovického a stala se součástí Luhačovic. Postupně vznikají na úbočích Velké a Malé Kamenné nové čtvrti (např. Újezda) a zastavují se i příčná údolí od hlavní silnice směrem do Solného, Lužného apod. V roce 1925 připravil architekt Hoelzel projekt Všeobecného pensijního ústavu a začala stavba objektu. V Luhačovicích dosud neobvyklého. Byla to zotavovna Arco s rozsáhlými ubytovacími možnostmi, se stravovacím a restauračním traktem a se společenskými místnostmi. Od roku 1926 zde platí léčebný řád a život návštěvníků se řídil určitými regulemi.
O tři roky později byl dostavěn proti zotavovně Arco imposantní hotelový komplex zvaný Palace Hotel Drtílek, který měl i noční bar. Po skončení II. světové války se oba objekty značným finančním nákladem adaptovaly, ze sklepních a barových místností vznikly prostory pro balneoterapeutický provoz, a tak byly připraveny první komplexní léčebné ústavy, zvané Palace Sanatorium a Léčebný ústav Julia Fučíka, v nichž v letech 1950-55 byl zaveden celoroční provoz.
Pokračování příště