Obliba luhačovických minerálek rostla a stoupala také návštěvnost Luhačovic.
Proto byly v roce 1885 postaveny také na druhé straně Šťávnice nové ubytovací objekty. Byla to vila Růžová a Lipová (zvaná též Pod Lipami), která byla přestavěna ze zrušeného Slanovodského mlýna z roku 1899. Stojí tam dodnes, nejen jako nejstarší památky, ale i jako doklad impulsu, které vedl k procesu zástavby luhačovického údolí.
Od roku 1885 začínají totiž stavěti podnikaví soukromníci na vlastních, nebo zakoupených či "vyhandlovaných" pozemcích. A bylo štěstím, že hned na počátku této iniciativy došlo k významné a kuriózní události: jedním z nejpodnikavějších byl tehdejší lékárník Seichert, který při kopání na zahradě objevil v roce 1885 pramen slané vody. Ihned si začal zřizovat vlastní plnění a rozvoz minerálky, aniž by zaplatil panskému "Rentamtu" příslušný poplatek, jak bylo tehdy zvykem. Tím se pochopitelně dostal do sporu s hrabaty Serenyiovými, kteří si jako jediní přisvojovali právo na využíváni luhačovických minerálek. Spor se táhl několik roků, až výnosem politického řadu byl vyřešen k oboustranné spokojenosti. Tento výnos přiřkl dispoziční právo Serenyiům, lékárník studnu zasypal, ale po léta mohl používat zdarma některé prameny k výrobě lázeňských produktů - solí, pastilek apod.
Tento spor měl však ve svém usnesení jeden závažný článek, kterým se zakazovalo kopat a stavět bez povolení v obvodu 700 m od kaple sv. Alžběty z roku. 1792. Tak byl uchráněn lázeňský střed od chaotické výstavby.
V období stavebního ruchu po r.1885 se stavěly domy, domky, vilky a vily podél potoka a podél silnice, která vedla od Slanice směrem k zámku do obce (vesnice). Vše se dělo bez promyšleného plánu, nebyly ani chodníky, chodilo se v prachu po kraji silnice. Rozhodující byla finanční situace jednotlivců, kterým šlo hlavně o okamžitý zisk z pronajímání pokojů. Proto se v průběhu dalších let domky a domy přestavovaly, přistavovaly, dostavovaly nebo bouraly. Nejstaršími reprezentanty tohoto stavebního období, jejichž původní ráz se od roku 1887 až dodnes nezměnil, jsou vila Slavia a Lékárna. Na začátku tohoto století vznikla postupně mezi obcí a Slanicí jakási předlázeňská čtvrt, donedávna zvaná předlázeňský rajón, který spojil Luhačovice v jeden celek. I když to byl proces dlouhodobý, rozlišovaly se jednotlivé části v mluvě místních obyvatel, po dlouhou dobu na "dědinu - vesnicu", "pančavu" a"Slanicu".
Pokračování příště